Ami               Emi
Dřív nežli vzejde světlo dne,
 G                     Ami 
přes horstvo, jež se v mlze pne,
                   G
jdem do dědin, kde vládne smích,
                   D    Ami
všech myší - tvorů pozemských.

Dáme farám hvězdný třpyt,
ulicím temným slunce svit-
tu krásu krás a skvělý jas
rozdáme všem v onen čas.

A mnohý kněz i papež sám
s radostí podal ruku nám.
S námi se těžko loučili,
Když k domovu jsme mířili

ALE ... ALE ... ALE ... [ tvrdě ] 

Trámy se s nářkem prohnuly,
zlé vichry nocí vanuly,
les rázem vzplál a plápolal
tak jako tisíc fakulí.

Zvon kostelní bil na poplach
a lidem zbělil tváře strach,
když myši hůř než draků pět,
začali večer písně pět.

Dýmala fara pod lunou
v tu chvíli pro nás osudnou,
když lidé bičem pryč nás hnali
my raděj na vůz naskákali.

Dříve než zajde světlo dne,
přes horstvo, jež se v mlze pne,
jdem z hlubin, kde vládl stín,
vrátit se zpět v domova klín.